V dnešním světě se často klade důraz na intelektuální kvocient (IQ), který měří naši schopnost logického myšlení a řešení problémů. Ale vedle IQ existuje další klíčový faktor pro náš život – emocionální inteligence (EQ). EQ je schopnost rozpoznávat, chápat a zvládat naše vlastní emoce a emoce druhých. Je to nezbytná dovednost pro osobní růst a úspěch v mezilidských vztazích.

Většina z nás nemá zdravý vztah se svými emocemi a pocity. Jsme učeni, že emoce jsou něco, co bychom měli kontrolovat a potlačovat, zejména pokud se jedná o negativní emoce, jako je hněv, vztek nebo smutek, a dokonce i lásku a zamilovanost. Ale emoce jsou klíčové pro náš život. Jsou to signály našeho těla a mysli, které nám říkají, co je pro nás důležité, co nás ohrožuje nebo co nás naplňuje.

Naslouchejme svým emocím

Od dětství jsme často vedeni k tomu, abychom kontrolovali své emoce. Učili nás, že projevy emocí jsou dětinské, známkou slabosti a že bychom měli být racionální, logičtí a ovládat se. Pokud jsme plakali, bylo nám řečeno, že nemáme důvod k slzám, jistě znáte “já ti dám na zadek, abys měl opravdový důvod k pláči.” Pokud jsme se hněvali, bylo nám vysvětlováno, že naše zlost je nevhodné. “Přece se nemůžeš zlobit na babičku, to není hezké.” Nebo i první dětské lásky a zamilovanosti byly často terčem posměchu. Naučili jsme se své emoce skrývat, protože když jsou naše emoce vidět, jsme zranitelní. Ukazují, co je pro nás důležité, a odhalují naše citlivá místa, která mohou být snadno zneužita.

Taky nás naučili, že emoce a pocity musí mít nějaký jasný a snadno vysvětlitelný důvod, který je přijatelný pro druhé. Pokud takový důvod nemáme, naše emoce jsou špatné a neměli bychom je cítit. Časem jsme se naučili nevěřit svým pocitům a emocím, protože nám bylo často říkáno, že je necítíme správně. Že bychom se měli cítit jinak, vhodněji.

Ztracený kontakt se sebou

Postupně jsme začali více důvěřovat tomu, co si myslí a cítí ostatní, než tomu, co cítíme my sami. Hledáme potvrzení našich pocitů u druhých, místo abychom naslouchali svému vlastnímu nitru. Ztratili jsme schopnost naslouchat sobě, vědět sami pro sebe, co je pro nás v pořádku a co není. Nevěříme si, a když potřebujeme udělat důležité rozhodnutí ve svém životě, často tápeme a ztrácíme se. Hledáme potvrzení venku u ostatních, místo abychom se spoléhali na svůj vlastní úsudek. Myslíme si, že emoce a pocity ostatních jsou důležitější a správnější než ty naše.

Tato závislost na názorech ostatních nás činí snadno ovlivnitelnými. Nejsme si jisti svými vlastními hranicemi a často nevíme, kde končí naše vlastní potřeby a začínají potřeby druhých. To vše způsobuje, že nedůvěřujeme svým pocitům, nebo jsme s nimi ztratili kontakt.

Obnova zdravého vztahu ke svým emocím

Jak tedy můžeme obnovit svůj zdravý vztah ke svým emocím a pocitům? Prvním krokem je uvědomění si, že emoce jsou přirozenou součástí našeho života a že mají svůj důvod, i když ho někdy hned nevidíme. Nemusíme je vysvětlovat ani obhajovat. Stačí je přijmout takové, jaké jsou.

Dále je důležité začít naslouchat svému tělu. Emoce se často projevují fyzickými pocity – napětí v břiše, bušení srdce, tíha na hrudi. Naučte se tyto signály vnímat a rozpoznávat, co vám říkají.

Přijměte své emoce bez soudů. Pokud se cítíte smutní, dovolte si plakat. Pokud jste naštvaní, najděte bezpečný způsob, jak tuto zlost vyjádřit. Najděte si bezpečný prostor, kde můžete nechat své emoce volně proudit, aniž byste je potlačovali nebo jim přikládali nálepky dobré nebo špatné.

Cesta Královny může být pro vás přesně takový prostor, kde můžete znovu vytvořit zdravější vztah ke svým emocím.

Nenechte se zahltit emocemi

Je však důležité neskončit na opačné straně. Emoce jsou naši skvělí pomocníci a průvodci, ale také zlí páni. Naslouchat svým emocím neznamená nechat se jimi zahltit a nechat je řídit náš život. Emocionální inteligence zahrnuje i schopnost regulovat své emoce a nenechat se zcela bezmyšlenkovitě unášet jejich proudem. To znamená, že bychom měli být schopni, pokud je to potřeba, nereagovat okamžitě z prvního emočního impulzu, ale dát si čas je plně procítit a teprve pak se rozhodnout, co uděláme nebo jak zareagujeme.

Závěr

Emocionální inteligence není jen doplňkem k intelektuálním schopnostem, ale základním kamenem osobního rozvoje. Obnovením zdravého vztahu k našim emocím můžeme objevit hlubší smysl života, získat větší sebedůvěru a vést autentický a naplněný život. Věnujte čas naslouchání svým emocím a dejte jim prostor, aby vás vedly. Věřte, že vaše emoce mají hodnotu a že jste schopni s nimi pracovat a růst. Ale zároveň si pamatujte, že emoce by neměly být jediným faktorem, který řídí váš život. Vyvážený přístup je klíčem k opravdovému osobnímu růstu a spokojenosti.

Pamatujte, že skutečná moudrost spočívá v tom, jak se naučíme žít v souladu se svými emocemi, aniž bychom se jimi nechali ovládat. Emoce jsou naším průvodcem, ne naším pánem. Naslouchejme jim, ale zároveň si udržujme kontrolu nad svým životem. Tak dosáhneme skutečné rovnováhy a osobního naplnění.